PRODEJ NEMOVITOSTI ANEB KDYŽ JDE DŮM NA RANDE

ŘÍKÁTE, ŽE DOMY NECHODÍ NA RANDE, PROTOŽE NEMAJÍ NOŽIČKY? ALE JDĚTE…………TEDA ČTĚTE:
         

Domy nebo byty samozřejmě párkrát za život rande mají, možná ne tak často jako my lidé, ale alespoň jednou za jejich život je to také určitě potká.

Vzpomínáte si na dobu kdy jsme zamlada chodili randit? Jak si dámy tupírovaly trvalou zničené vlasy, Lybarem je zpevňovali do tvaru kýble, do nevyholeného podpaží stříkaly Fáčko a soukaly se do pestrobarevných metálek spíchnutých babičkou nebo zúžených džínů z Tuzáče?

Pánové též čechrali dlouhé háro nebo honili patku zleva doprava. Holili na bradě dva chlupy rostoucí třema řadama a ze skříně vytáhli běloskvoucí Ády. Odstáte uši přilepili k hlavě walkmanem či na rameno umístili něco velkého a divného k přehrávání hudby, co dnešní omladina ani není schopna pojmenovat.

 

Proč jsme to všechno dělali je samozřejmě jasné. Chtěli jsme se líbit, chtěli jsme přilákat pozornost a obdiv toho nejlepšího protějšku co se v dosažitelném okruhu vyskytoval.

Tušíme jak by asi dopadlo rande na které bychom uháněli rovnou z bramborové brigády (a že jsme jich zažili), s holínkama od bahna a hlínou (projev náklonnosti spolužáků) ve vlasech.

Navíc, co si budeme povídat, pánové tolik netančí, takže uspět na diskošce v sousedních Muchlánkách kde bývalo 2x více dívek než mladých mužů, dalo v přípravě namalování hezčího obličeje na aknózní pleť a výběru toho nejlepšího somráckýho nebo veksláckýho ohozu, hodně velkou fušku.

 

A co teprve dneska! Mládež nikam nechodí, všichni sedí u „fejsu“, „majspejsu“ „twittru“  a loví protějšky virtuální cestou. Vystajlují se dle posledních trendů aby nafotili pro případné protějšky svoje vytuněné tělíčko z fitka či naopak špíčky přetékající z bokovek. Mávají kolem sebe selfítyčkou, semtam se bací do hlavy, semtam vysklí zrcadlo. Do pařížského Louvre už jim vstup zakázali, aby Mona Lisa nebyla prokláta skrz naskrz.

 

 

Chudáci co touto pomůckou nedisponují, natahují předloktí co to dá, aby se zvěčnili zleva, zprava, zvrchu, (zespoda snad proboha nééé).

A když přeskočíme k nemovitostem, není doba prodeje právě takovou paraelou k randění?  V našich končinách není zdaleka na první dojem kladen takový důraz jako například v Americe. Ano, nejsme povrchní, jdeme více po podstatě věci,  ale ruku na srdce, opravdu první dojem nás nikdy neovlivní?

Vzhledem k tomu, že nabídka nemovitostí na realitním trhu převyšuje poptávku, je to stejné jak na té diskošce. Otázka upoutání, zvýraznění, odlišení (v kladném smyslu), naší nemovitosti od ostatních, se stává prioritou číslo jedna a nikdo z prodávajících by ji neměl ignorovat.

Položme se tedy na otázku co vše je třeba v oblasti přípravy na prodej nemovitosti udělat a co z toho je nejdůležitější.

V následujících třech článcích se budu snažit přípravu na prodej více popsat.

Tato krátká pojednání si dovolím nazvat naši krásnou hovorovou češtinou, začínající na otřesné, ale přesto hojně používané slovo „DYK”.  Takže jak se budou jmenovat?

„DYK TO TU MÁM DOCELA V CAJKU”

       

 

„DYK UŽ SEM SI TO SÁM VYBLEJSK”

       

„DYK MI TO TU BUDOU VŠICHNI VOČUMOVAT”

Že jsou tyto věty přehnané, že takto nemluvíme? To určitě. Ale podobné hlášky, interpretované spisovnější formou ale obsahem blízkým, slýcháme často z úst prodávajících. A je tu čas na polemiku z mé strany k tomuto tématu. Takže se těšte, zanedlouho vám vysvětlím jak vnímají někteří lidé význam slova „V CAJKU”.

 

Vaše Zdena Stehlíková

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů